daguerrotypie

Proces daguerrotypie je první v praxi využívaná metoda umožňující získat trvalý pozitivní obraz, jejíž vynález byl zveřejněn 19.8.1839.

Jako světlocitlivá látka jsou využívány halogenidy stříbra vyvinuté na zrcadlově vyleštěném povrchu plochy vysoce ryzího stříbra. Senzibilizovaná deska je exponována ve fotografickém přístroji a následně je latentní obraz vyvolán v parách rtuti. Obraz je tvořen částečkami amalgamu stříbra, vytvořeného při kondenzaci par rtuti v místech fotolyticky vyloučeného stříbra. Neosvitnuté halogenidy jsou odplaveny při ustálení. Princip tvorby obrazu odlišuje proces daguerrotypie od všech ostatních běžně užívaných způsobů fotografie.

Každá daguerrotypie je unikátem, existujícím pouze v jednom jediném snímku, v principu neumožňující multiplikaci.