Dr. Hirsch k výstavě Modely světa

Modely práce

Úvodní řeč Dr. Hirsche k výstavě Modely Světa v galerii Školská 31.3. 2008

Tělo a duše jako dvě antagonické substance nutně vyžadují ke své paradoxní symbióze nějaký obecný, dostatečně přilnavý princip. Řekněme, že nejen pro potřebu dnešního podvečera by tímto principem mohla být práce, a to ve své komplexní sémantické šíři. Práce se totiž podle mého názoru vůbec nedělí na obligátní fyzickou a duševní, ale zůstává vždy všeprostupujícím procesem, který je pouze podrobován různým výkladům a zpětně aplikovaným analýzám, což zákonitě vede k mnoha omylům a šalebným interpretacím jeho podstaty. Mám tím na mysli především neochotu rozpoznat latentní přítomnost esenciální práce v určitých činnostech, které jsou běžně chápány jako svébytné a oddělené, ale z nichž dle mého názoru tato prodchnutost činí naopak činnosti mezní a přechodové, ba dokonce v některých případech nerozlišitelné. Jde mi samozřejmě o zlatý trojúhelník umění – práce – kutilství. Přijmete-li tento můj, upozorňuji že nijak dogmatický klíč, otevřou se vám branky k zábavnějšímu, ale i poctivějšímu pozorování uměleckých projevů v okolním světě. S jakou ohromnou pozorovatelskou svobodou pak můžeme přistoupit k mezigeneračnímu dílu vnuka a děda Přibylových. Tenká linie práce zde protíná časoprostor, proměňuje se strukturální funkce zobrazeného, mění se zásadně vlastní tvůrčí pohnutky a východiska a přesto zůstává nenarušeno to základní – svrchované umělecké tvarosloví. Při pohledu na bazální formu objektů Antonína Přibyla vidíme demonstraci svébytného umělecko-myšlenkového řádu, potkáváme se zde s úchvatnou prvotností a poznanou terminalitou zároveň, a práce tu sama sebe akcentuje v rovině cesty, tedy vědomého, volního směřování odněkud někam. Způsob, jakým pak tyto „artefakty v čase“ uchopil jejich dědic, umocňuje jejich zmíněný rozměr. Zvolená neinterpretující interpretace záměrně nevytváří nový kontext, pokud za něj pochopitelně nebudeme považovat ne-kontext bezpříznakové šedé plochy, ale objekty naopak osvobozuje a dává jim slovo. Stálo tedy umění na počátku, nebo stojí až na konci? Jde o principielní kutilství coby práci pro práci? Nezamýšlený důsledek obecné práce coby práce pro tělo, či jde o takzvané pravé umění coby práci pro ducha. Nebo je duch umění unášen médiem práce skrze čas a hmotu a konstituuje tak umělecké dílo, jak se domnívám já? Ačkoliv, zkuste si odpovědět sami.

Březen 2008, Warnemünde